Pavel Ďumbala
(Zdroj https://baletni-skola-terpsichore.webnode.cz/pavel-dumbala/) Tanečník, choreograf, pedagog... Již během studií vystupoval v sólových rolích ve Státním divadle v Košicích. K nejvýznamnějším patřily titulní postava v Louskáčkovi, Šašek a Pas de trois v Labutím jezeře, Colin v Marné opatrnosti. Po škole nastoupil do AUS VN v Praze, poté se nakrátko vrátil do košického divadla. Následovalo angažmá v Pražském komorním baletu Pavla Šmoka, v Hudebním divadle v Karlíně, v Národním divadle v Praze a externí spolupráce s Laternou magikou, se souborem Unia nova a uměleckou agenturou Bohemia art. Od roku 1988 studoval na pražské AMU taneční pedagogiku. Jako tanečník dosáhl největších úspěchů v charakterních rolích, některé z nich mu vynesly prestižní ocenění. V Pražském komorním baletu se představil v choreografiích Musica slovaca, Z mého života, Sinfonietta či Kreutzerova sonáta, v Laterně magice v představení Minotaurus, v Národním divadle v Tančírně, Cestách, Amerikaně, v Kyliánových Návratech do neznámé země, Polní mši a Večerních písních, ve Vaculíkových baletech Chlapec a smrt, Malý pan Friedemann,Čajkovskij a Někdo to rád... Od roku 1997 působil jako umělecký šéf, pedagog, choreograf a dramaturg baletu Divadla J. K. Tyla v Plzni. První choreografie vytvořil pro operní, operetní a činoherní inscenace. V sezoně 1999/2000 uvedl svůj první celovečerní balet Don Quijote podle předlohy Maria Petipy a Alexandra Gorského, v sezoně 2002/2003 nově přepracoval balet Marná opatrnost. Od sezony 2003/2004 působil jako šéf baletu Státní opery Praha. V roce 2004 zde pro svůj soubor vytvořil choreografii a režii Prokofjevovi Popelky, která se uváděla s velkým úspěchem (především u dětského publika!) několik let a tleskali ji také diváci v Řecku, severní Itálii a na Sicílii. V roce 2007 připravil režijně i choreograficky velmi úspěšnou inscenaci Čajkovského Labutího jezera, rovněž uváděnou ve Státní opeře, před vyprodaným hledištěm několik sezón, až do uzavření SOP z důvodů rekonstrukce. V roce 2010 založil s manželkou Pavlínou Ďumbalovou, která se pedagogické činnosti věnuje již od roku 1999, Baletní školu Terpsichoré. Zde uplatňují výuku postavenou na principech "Knyazev barre au sol". Správnost postupu i samotné výsledky výuky postavené na této metodě si oba pedagogové pravidelně ověřují na domácích i mezinárodních baletních soutěžích, kde se jejich studenti již několik let pravidelně umisťují na medailových pozicích. Za největší pedagogický úspěch jejich baletní školy ale považují přijetí jejich žačky Emmy Stráníkové, jako historicky první cizinky - již v 10-ti letech (!) - ke studiu na MGACH (Московская Государственная академия хореографии), neboli Baletní akademii Bolšovo Teatra v Moskvě (Bolschoi Ballet Academy). -----------------------------------------